Nové Hrady

Město na pomezí Novohradských hor a Třeboňské pánve bylo ve středověku významnou pohraniční pevností. V pramenech je doloženo slovanské hradiště, ve 13. století zde byl vybudován vrcholně středověký hrad patřící rodu Vítkovců. Po roce 1620 se Nové Hrady stávají rezidenčním městem Buquoyů, kteří zde sídlili až do roku 1945. Nové Hrady zažily v 19. století výrazný populační nárůst. Po druhé světové válce došlo k odsunu německého obyvatelstva, tzn. většiny obyvatel Nových Hradů. Pozdější studená válka a vznik železné opony ovlivnily další vývoj Nových Hradů – došlo k chátrání a zaniknutí mnoha sídel a vesnic v okolí. Po sametové revoluci se stav zlepšil, opravilo se mnoho památek a Nové Hrady se staly turisty vyhledávanou destinací.

Najdete zde množství opravených památek jako například Starý hrad, gotický hrad ze 13. století s hlubokým příkopem. Bývalou buquoyskou Rezidenci (dnešní wellness hotel Rezidence), kterou nechala v letech 1634 – 1635 postavit hraběnka Maria Magdalena Buquoyová. Pozdně gotický kostel sv. Petra a Pavla z 16. století. Barokní klášter, který nechal postavit Ferdinand Buquoy. Základní kámen byl položen r. 1678 a v roce 1681 přišli první servité. Po 2. světové válce bylo 12 řeholníků odsunuto a klášter se stal sídlem pohraniční stráže. Obnova kláštera po roce 1989 je zásluhou jednoho z nejvýznamnějších servitů v Nových Hradech, pátera Bonfilia – s jeho smrtí v roce 2005 zemřel poslední servita v České republice. Novogotická Buquoyská hrobka, která připomíná Schwarzenberskou hrobku v Třeboni. V přízemí hrobky je umístěn kamenný reliéf s buquoyským erbem a rodovým heslem DIEU ET MON ROI (Bohu a mému králi), který je mimo jiné umístěn i nad kamenným schodištěm v jižním průčelí zámku. Oblast je také oblíbeným cílem milovníků cyklistiky i pěší turistiky.