Historie

Myšlenkou na stavbu nového zámku v jihočeských Nových Hradech se hrabě Johann Nepomuk Buquoy (1741–1803) zabýval od 60. let 18. století, kdy starý hrad ani barokní rezidence na náměstí už nevyhovovaly dobovým požadavkům na pohodlí a reprezentaci. Finanční rozvaha budoucí stavby byla vypracována v roce 1768, první nerealizovaný projekt nového zámku však vznikl až v roce 1794.

Intenzita i rozsah budovatelské činnosti přirozeně souvisely s proměnami majetkové struktury, funkce jednotlivých sídel i početnosti hraběcí rodiny. Roku 1801 započala dlouho odkládaná výstavba novohradského zámku. Až do té doby se hraběnka Terezie Buquoyová-Paarová v Nových Hradech spokojila se svým módním sezónním zámečkem Neugebäude (Modrým domem) v Údolí.

Teprve roku 1801 bylo určeno staveniště dnešní zámecké budovy, kterou údajně s použitím francouzských plánů postavil architekt Franz von Werschafeld, o kterém však není nic dalšího známo. Stavět se začalo v roce 1802, po smrti hraběte v následujícím roce (1803) ve stavbě pokračovala vdova, hraběnka Terezie rozená Paarová, a později synovec Georg Franz August Buquoy (1781–1851). Hrubá stavba byla dokončena v roce 1806, vybavení interiérů se protáhlo do roku 1810.

Přestavbu, která se zde odehrála ve čtyřicátých letech, inicioval již syn George Franze Augusta, Georg Johann Heinrich Buquoy, který se v tomto desetiletí ujal většiny povinností spojených se správou panství. Při stavebních úpravách uskutečňovaných od r. 1847 v Nových Hradech a okolí bylo rozšířeno a novými dekoracemi vybaveno zámecké divadlo. Roku 1848 vznikla zámecká kaple. Vnější kamenné schodiště a zimní zahradu nechal hrabě zřídit v roce 1852 a o deset let později bylo přistavěno i schodiště na zahradní straně zámku.

Na tomto venkovském sídle převládal neokázalý styl s hladkou malbou, tapetami a převahou sedacího nábytku. Interiéry měly být spíše pohodlné než bohaté. Hrabě preferoval jasnou, světlou barevnost – žlutý tón vnější omítky, bíle natřená okna, bílé tapety a modré potahy. Obliba rokokového mobiliáře v Nových Hradech, doložená i akvarely Friedricha Ströbela a Josefa Schütze, patrně souvisela i se zájmem Buquoyů o francouzskou kulturu.

Přízemí zámku tvořily kuchyňské místnosti a byty služebnictva, v prvním patře se nacházely společenské místnosti a hraběcí pokoje a druhé patro bylo určeno hostům. Zámek byl v době svého vzniku velmi dovedně zakomponován do přírodního okolí. Z jižní strany na něj navazovala tzv. Jánská louka, která byla později rozdělena silnicí a autobusovým nádražím. Severní průčelí je obráceno do rozsáhlého zámeckého parku s jezírkem.