Tipy na výlet
TEREZIINO ÚDOLÍ
Když se Johann Buquoy, z podnětu svojí manželky Terezie, rozené hraběnky Paarové, rozhodl zřídit v údolí říčky Stropnice u Nových Hradů rozsáhlý krajinný park, neučinil to prý jen pro potěšení, ale i proto, aby svým poddaným opatřil práci a zdroj obživy. Roku 1770 byly již v parku Valloncheri neboli Krásném údolí cesty lemované alejemi, skupinky cizokrajných dřevin, květinový parter a další záhony, voliéry a holubníky, ale i umělá ruina, která byla dominantou celého areálu. V průběhu dalších desetiletí se podoba parku podstatně proměnila a to z příčin ryze praktických i estetických. Když v srpnu 1794 velká povodeň již poněkolikáté zpustošila květinové záhony, pěstěný parter nahradila veliká louka. Hraběnka Terezie v parku nechala vybudovat v roce 1788 lázeňskou budovu, kterou pojmenovala na památku svého otce (knížete
Jana Václava Paara) Václavovy lázně (dnešní Penzion Lázničky), jenž byly součástí menšího poplužního dvora, který tvořil původní hospodářské zázemí nedalekého panského sídla Modrého domu (původně Neugebäude) – panského sídla vybudovaného v lůně založeného krajinářského parku. Jméno Modrý dům dostal později, podle modře natřené střechy. Hraběnka Terezie prodala roku 1817 Krásné údolí svému synovci Jiřímu (Georg Franz August), který nechal po smrti svojí tety (1818) přejmenovat její oblíbené místo na Tereziino údolí. Patrně již z iniciativy mladého hraběte byl v parku téhož roku zřízen umělý 13 m vysoký vodopád napájený říčkou Stropnicí, který měl připomínat alpskou scenerii a aby místo působilo dostatečně „divoce“, bylo do řeky pod vodopádem navezeno množství velkých kamenů. V roce 1949 byl park vyhlášen státní přírodní rezervací. Od r. 1992 je součástí národní přírodní památky Terčino údolí, s výměrou 139 ha. Parkem vede Naučná stezka Terčino údolí – asi 7 km dlouhý okruh s 12 informačními panely. Je to nenáročná procházka krásnou přírodou, v jakémkoli ročním období.
ČERVENÉ BLATO
Národní přírodní rezervace Červené blato chrání jedno z nejhodnotnějších nížinných rašelinišť na našem území. Nachází se v jižní části CHKO Třeboňsko, severně od města Nové Hrady. Průchod chráněným územím umožňuje udržovaná stezka, která má z větší části zpevněný povrch. Prohlídkový okruh měří 5 kilometrů. V této oblasti se těžila rašelina od roku 1774, a to hlavně pro potřeby sklárny v Jiříkově údolí, která se proslavila zejména výrobou tvrdého, neprůsvitného, a téměř nerozbitného skla – hyalitu. Těžba rašeliny byla ukončena ve 20. století. V roce 1953 bylo území rašeliniště vyhlášeno rezervací sloužící zejména k ochraně přirozeného krajinného pokryvu. Rozloha rezervace je 403 ha.
ŽOFÍNSKÝ PRALES
Chráněné území Žofínský prales je zařazené do nejvyšší kategorie ochrany – národní přírodní rezervace. Leží ve střední části Novohradských hor. Žofínský prales spolu s nedaleko ležícím pralesem Hojná Voda jsou nejstaršími rezervacemi střední Evropy. Ochrana lesa byla prohlášena majitelem panství Nové Hrady, hrabětem Jiřím Františkem Agustem Buquoyem, nařízením ze dne 28. 8. 1838. Na větší části plochy je doložen nepřetržitý přirozený vývoj pralesa od přelomu 18. a 19. století až do dnešní doby bez lesnických zásahů. Ve stromovém patru převažuje buk, přimíšen je smrk a jedle, vzácně javor klen a jilm drsný. Nejstaršími dřevinami jsou mohutné dožívající jedle a smrky, 300 – 400 let staré a 40 – 50 m vysoké, které většinou značně přečnívají nad úroveň převládajícího bukového porostu.
HOJNÁ VODA
Ves Hojná Voda byla po dlouhou dobu vyhledávané lázeňské středisko. Roku 1564 zde byl objeven léčivý pramen, jehož zázračné účinky měla zprvu dokládat pověst o dřevorubci, jenž si vyléčil zranění nohy právě tím, že si vymýval ránu vodou z místní studánky. Malá osada u léčivého pramene se nejdříve nazývala Vilémova hora. Dnešní název Hojná Voda je odvozený od slova hojivá, léčivá voda. Z vesničky vedou cyklotrasy a pěší trasy na Vysokou a Kraví horu, 3 km od obce Hojná Voda na JV úpatí hory Vysoká (1034 m) při hranici s Rakouskem se nachází Hojnovodský prales – po blízkém Žofínském pralese druhá nejstarší rezervace v Čechách (vyhlášeno v září 1838, Jiřím Františkem Augustem Buquoyem). Účelem ochrany bylo zachovat zbytek původního pralesa před intenzivní těžbou, která v té době v Novohradských horách probíhala. Národní přírodní památka prales Hojná Voda je přirozený jedlobukový les a je veden jako vzácný také na seznamu UNESCO. V současnosti je Hojnovodský prales narozdíl od Žofínského přístupný veřejnosti. Nabízí tříkilometrovou naučnou stezku, která vás seznámí s faunou i flórou pralesa, jeho historií i vlivem člověka.
DOBRÁ VODA
Dobrá Voda byla pro svou mírně radioaktivní vodu a polohu lokality s nejčistším vzduchem v Čechách vyhledávána jako lázeňské místo. Na místě léčivého pramene byl postaven Kostel Panny Marie Těšitelky, místo malé kapličky, která už nedostačovala počtu poutníků. Základní kámen kostela byl položen roku 1706 a celá stavba byla dokončena v roce 1715. Dnešní podobu dostal poutní chrám kompletní rekonstrukcí mezi lety 2011 a 2016.Tento barokní kostel, dominanta Novohradských hor, je viditelný za jasného počasí až z Budějovicka a Třeboňska. Pramen s léčivou vodou je sveden do dvou kašen pod chrámovým schodištěm a každý návštěvník tak může tuto léčivou vodu ochutnat.
KRAVÍ HORA
Na Kraví Horu se lze dostat z Hojné Vody po zelené nebo červené značce, delší trasa je z Dobré Vody po zelené – v obou obcích je možnost parkování. Dřívější název b
yl Kamenná Hora, své dnešní pojmenování získala díky dobytkem vypaseným loukám, které dnes opět zarůstají. Zdaleka viditelný vrch Kraví hora patří k nezaměnitelným dominantám Novohradských hor. Na jejím 953 metrů vysokém vrcholu nalezneme skalní hradby, množství izolovaných skal a známý bizarní útvar “Napoleonovu hlavu”. Nedaleko od vrcholu stojí bývalá vojenská hláska, která od roku 2001 slouží jako telekomunikační stožár i jako rozhledna s výhledy na Novohradsko, Třeboňskou pánev, Šumavu, Kleť, Slepičí hory s Kohoutem a na Českomoravskou vrchovinu. Celková výška hlásky je 37 metrů. Rozhledna je volně přístupná po celý rok.
MANDELSTEIN
Posle
dní výrazný vrchol na severu Novohradských hor, v regionu Waldviertel v Dolních Rakousech, 7 km jižně od Nových Hradů, cestou na historicky významnou Weitru, se tyčí skalnatá, zalesněná vyhlídka Mandelstein (874 m n. m.). Vrchol hory je tvořen mohutnou granitovou skálou, na níž se vyskytují skalní mísy. Na úpatí skály se nachází chráněný přírodní výtvor − skalní brána Mandlsteintor. Nedaleko od vrcholu je památník s kapličkou, který připomíná poválečný odsun sudetských Němců z českého pohraničí v roce 1945 a který je místem každoročního setkávání německých vysídlenců z Československa. Na vrcholu byla na jaře 2013 vybudována nová kovová vyhlídková plošina s dalekohledem.
WEITRA
Weitra či Vitoraz je historické městečko v Dolních Rakousích na řece Lužnici (Lainsitz), přibližně 13 kilometrů od Nových Hradů. Město je centrum Vitorazska, které kdysi patřilo k Č
eskému
království. Roku 1920 bylo Vitorazsko rozděleno mezi Československo a Rakousko. Za časů železné opony pak byla hranice silně opevněna a zcela neprostupná. Weitra má malé, ale velmi pěkné a kompaktní historické jádro, kterému vévodí náměstí s barokním farním kostelem sv. Petra a Pavla. Dominantou královského města Weitra je zámek, který je dodnes majetkem rodu Fürstenbergů, kde můžete navštívit zámecké divadlo v rokokovém stylu, zámecké muzeum věnované historii města, muzeum pivovarnictví, stálou výstavu k tématu železné opony nebo můžete vystoupat na zámeckou věž s panoramatickou vyhlídkou do krajiny. Údajně je Weitra nejstarším pivovarnickým městem v Rakousku, a že má pivovarnictví ve městě bohatou tradici vám bude jasné při procházce městem, kde vás bude lákat k posezení množství stylových hospůdek. S historií města je spjata i úzkorozchodná železnice z Gmündu do Gross-Gerungs, na jejíž trati Weitra leží. Pokud se vlakem vydáte do Gmündu, doporučujeme Vám návštěvu místních lázní s aquaparkem.
GMÜND
O
kresní město spolkové země Dolní Rakousy v oblasti Waldviertel leží přímo u českých hranic (přechod České Velenice, vzdálený 17 km od Nových Hradů). Turisté sem míří především za relaxací do termálních lázní Sole-Felsen-Bad, které nabízejí devět bazénů se sladkou i léčivou slanou vodou, sauny, parní jeskyni nebo turecké lázně. Při návštěvě Gmündu byste měli navštívit náměstí, které leží v samém srdci města. Obdivovat zde můžete několik historických budov, z nichž je asi nejzajímavější stará radnice, renesanční domy, městské muzeum, muzeum kamene a muzeum skla. Kousek od náměstí se nachází farní kostel sv. Štěpána. Další budova, která stojí za zmínku je Zámek Gmünd. Postaven ve 12. století jako gotický vodní hrad, který byl o zhruba 400 let přestavěn na zámek, za kterým protéká řeka Lužnice a obklopuje ho anglický park s rybníkem. Pokud se rádi kocháte přírodou, nesmíte vynechat návštěvu přírodního parku (Blockheide-Gmünd Natur Park) – je to nenáročná procházka, vhodná v kterémkoli ročním období.
BLOCKHEIDE
Přírodní park Blockheide je sice velmi malým přírodním parkem (rozloha 110 ha), nicméně návštěvníkům má co nabídnout. Tato oblast začíná přímo na okraji Gmündu a nabízí naučnou stezku vedoucí unikátní krajinou posetou skupinkami oblých žulových balvanů – viklanů, které se dají rozhoupat. Park je otevřen celoročně, bez omezení. V parku je též vyhlídková věž, která nabízí krásné výhledy do okolní krajiny.
HIMMELSLEITER
V přírodním parku Hochmoor Schrems se nachází hned u vstupu 20 m vysoká rozhledna Himmelsleiter. Stoupání po 108 schodech stojí za to. Turisté spatří krásný výhled na přírodní park Hochmoor Schrems. 
Rozhledna Himmelsleiter je dobrou prací architektů: 58 smrkových stromů je umístěno jeden k druhému ve dvou řadách, díky tomu rozhledna krásně zapadne do harmonické krajiny. Konstrukce, kterou navrhl architekt Manfred Rapf, byla oceněna pro svůj design.